PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tady máme další debutové album další nabroušené a doposud alespoň v našich končinách nepříliš známé partičky. Tato pětice z australského Brisbane zasvěcené asi nepřekvapí nikterak objevným žánrovým pojetím, zbystřit by však ale měli všichni, kdo hledají kvalitní a slušně provedený metalový extrém. RESIN TOMB totiž toto všechno na skromné ploše svojí nahrávky nabídnou ve velmi slušné kvalitě.
Klasický a dle těch nejprofláknějších pouček pojatý úvod, jehož hlavním záměrem je vás okamžitě mrštit o zem poté, co tuto návštěvu vpustíte to svého příbytku, je tvořen úvodní dvojicí skladeb. Grindcore ve své ryzí podobě zaujme lehce apokalyptickou produkcí a nesmírně energickým provedením. Samozřejmě, že toto by mělo být v tomto žánru naprostým standardem, ale ne vždy se to úplně povede a především ne vždy se to povede i s nějakou tou přidanou hodnotou. Tady bych ji viděl v již zmiňovaném neurotickém soundu a skutečně pohlcující energii, s jakou to na nás skupina hned od začátku hrne.
Poté, co proběhlo obligátní a lehce formální seznámení se může skupina v dalších skladbách naplno předvést. Což znamená, že doposud dominující rychlopalebný grind postupně přenechává prostor i jným vyjádřovacím způsobum, přičemž si ale stále ponechává hlavní slovo. Jinými slovy, skladby místy znatelně zpomalí, riffy a potažmo i atmosféra se zahustí a z reprodukturů se začne valit slušivé sludge-metalové bahno. Kapela se doslova vyžívá ve střídání temp a snaží se tak z omezených výrazových prostředků vytřískat maximum možného.
Za výraznější vybočení z této linie lze určitě označit čtvrtou skladbu v pořadí - „Cerebral Purgatory“. Zde totiž proběhne úplný ponor do hutné a valivé bažiny. V tomto trendu kapela ješte chvíli pokračuje i v následující skladbě, ale zde již střední tempo není v hlavní roli. Pouze nadhazuje před další zničující sypačkou. Nic objevného, řeknete si. A já nemohu nesouhlasit. V takovýchto případech vždy výsledný dojem závisí od intenzity s jakou vás to popadne za flígr a také od schopností kapelu udržet v takto nastaveném trendu i vaši pozornost.
Obojího se mi od těchto Australanů dostalo měrou vrchovatou. Jejich první album je totiž nahrávkou vskutku intenzivní, nelítostnou a navíc obohacenou o atmosférou dýchající apokalypsou. V tomto směru mi dost připomenou podobně intenzivní Kanaďany WAKE. Ruku v ruce s tímto perfektně koliduje i rozumně zvolená stopáž. Zkrátka zde nic nepřebývá a vlastně ani nechybí. Velmi dobrý metalový extrém. Hotovo.
Intenzivní a nelítostná nahrávka kombinující hutnost sludge metalu s grindující divokostí.
7,5 / 10
Mitch Long
- basa
Perry Vedelago
- bicí
Brendan Auld
- kytara
Matt Gordon
- kytara
Matt Budge
- vokály
1. Dysphoria
2. Flesh Brick
3. Scalded
4. Cerebral Purgatory
5. Human Confetti
6. Purge Fluid
7. Concrete Crypt
8. Putresence
Cerebral Purgatory (2024)
Unconsecrated // Ascendancy (EP) (2022)
Resin Tomb (EP) (2020)
Datum vydání: Pátek, 19. ledna 2024
Vydavatel: Transcending Obscurity Records
Stopáž: 28:59
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.